.webp)
Roztříštěnost patří mezi nejméně viditelná, a přesto nejčastější rizika rodinného majetku. Neprojevuje se náhlým propadem hodnoty ani zjevným selháním investiční strategie. Naopak často vzniká postupně, v důsledku logických a na první pohled racionálních rozhodnutí, která jsou činěna odděleně, v různých časech a s různými cíli. Právě proto zůstává dlouhou dobu přehlížena a je vnímána spíše jako přirozený důsledek růstu majetku než jako strukturální problém. Rodinný majetek se v průběhu let rozvíjí napříč různými oblastmi. Vznikají nové investice, přibývají nemovitosti, podnikatelské aktivity se oddělují od osobního jmění a správa jednotlivých částí je delegována na různé odborníky. Každý z těchto kroků může dávat smysl sám o sobě. Problém nastává ve chvíli, kdy jednotlivé části majetku přestanou být vnímány jako součást jednoho celku a začnou fungovat jako izolované jednotky bez společného rámce.
V takovém prostředí se majetek technicky spravuje, ale strategicky se neřídí. Každá část má vlastní logiku, vlastní časový horizont a často i vlastní definici úspěchu. Výsledkem není diverzifikace v pravém slova smyslu, ale roztříštěnost, která zvyšuje složitost rozhodování a snižuje přehlednost celku. Odborná literatura v oblasti správy bohatství dlouhodobě upozorňuje na rozdíl mezi diverzifikací jako řízeným nástrojem řízení rizika a fragmentací, která vzniká bez jasného koordinačního rámce (Markowitz, 1952; Modern portfolio theory, 2025).
Slepé místo roztříštěnosti se často projeví až v okamžiku změny. Může jít o změnu tržního prostředí, generační přechod, prodej části podnikání nebo zásadní životní rozhodnutí v rámci rodiny. V těchto situacích vychází najevo, že není zcela jasné, která část majetku má reagovat, jaký dopad bude mít jedno rozhodnutí na ostatní složky a kdo má v daném okamžiku mandát rozhodovat. Nejde o nedostatek odbornosti, ale o nedostatek souvislostí.
Rodinné kanceláře vznikly právě jako odpověď na tento typ komplexity. Jejich role nespočívá pouze ve správě investic, ale v integraci všech složek majetku do jednoho funkčního systému, který zohledňuje finanční, právní, daňové i rodinné aspekty (Family office, 2025; Understanding family offices, 2025). Bez takové integrace se jednotlivé části majetku mohou dostávat do vzájemného napětí, a to i přesto, že každá z nich je spravována kvalitně a s péčí.
Roztříštěnost má i méně viditelné důsledky. Zvyšuje nároky na pozornost vlastníků, prodlužuje rozhodovací procesy a vytváří tlak na neustálou kontrolu. Majetek, který měl původně přinášet stabilitu a jistotu, se tak může stát zdrojem nejistoty a mentální zátěže. Klid v takovém prostředí nevychází z výkonnosti jednotlivých aktiv, ale z pocitu, že celek je pochopen, řízen a připraven reagovat předvídatelným způsobem.
Z dlouhodobého hlediska je proto klíčové rozlišovat mezi růstem majetku a růstem jeho složitosti. Zatímco první je často žádoucí, druhý vyžaduje vědomou práci s celkem. Roztříštěnost není selháním investiční strategie, ale absencí systémového pohledu. Jakmile je majetek nahlížen jako propojený celek s jasnými rolemi a vztahy, přestává být fragmentace neviditelným rizikem a stává se řízeným prvkem dlouhodobé strategie.
Reference
