.webp)
Na první pohled působí paradoxně, že rodiny s majetkem ve stovkách milionů korun využívají úvěry. Vždyť by mohly cokoli zaplatit v hotovosti. Racionalita strategického dluhu však spočívá v jednoduché úvaze. Prodej aktiv kvůli potřebě likvidity znamená realizaci daňové povinnosti, transakční náklady a ztrátu budoucího výnosu prodaného aktiva. Pokud lze likviditu získat úvěrem za úrok nižší, než je očekávaný výnos portfolia, a bez nutnosti aktiva prodávat, může být půjčka ekonomicky výhodnější než prodej. Privátní banky proto svým klientům běžně nabízejí takzvané lombardní úvěry, tedy úvěry zajištěné portfoliem cenných papírů, a objem tohoto financování celosvětově roste (Capgemini, 2024).
Typických situací, kdy zámožné rodiny dluh využívají, je několik. První je překlenutí likviditní potřeby, například při nákupu nemovitosti nebo vypořádání dědiců, kdy rodina nechce prodávat dlouhodobé pozice v nevhodný okamžik. Druhou je financování investic, kde má rozumná páka smysl, především u nemovitostí, u nichž hypoteční financování v kombinaci s nájemním výnosem historicky zvyšovalo výnos vlastního kapitálu. Třetí je akviziční financování při nákupu firem. Čtvrtou pak řízení měnové expozice, kdy si rodina půjčuje v měně, ve které drží aktiva, a přirozeně tak zajišťuje kurzové riziko.
Strategický dluh má však svou temnou stranu, kterou je nutné znát. Lombardní úvěr je zajištěn tržní hodnotou portfolia, a pokud trhy klesnou, banka vyzve klienta k doplnění zajištění. Nemá li rodina rezervu, je nucena prodávat aktiva právě v okamžiku poklesu, tedy v nejhorší možný čas. Přesně tento mechanismus, známý jako margin call, proměnil v minulých krizích pohodlnou likviditu v akcelerátor ztrát. Zásadou proto je čerpat lombardní financování hluboko pod maximálním rámcem, který banka nabízí, a stresově testovat, co s pozicí udělá pokles trhů o třicet i více procent. Obdobná disciplína platí u nemovitostí, kde by výše zadlužení měla umožnit obsluhu dluhu i při výpadku nájmů a růstu sazeb, což prostředí po roce 2022 bolestivě připomnělo (BIS, 2024).
Druhým pravidlem je účel. Dluh by měl financovat aktiva, nikoli spotřebu. Rodina, která si půjčuje na životní styl, protože nechce prodávat investice, si často jen zastírá, že žije nad poměry svého portfolia. Užitečným vodítkem je celková zadluženost vůči hodnotě majetku. U konzervativně spravovaných rodinných rozvah se čistý dluh typicky pohybuje v nízkých desítkách procent hodnoty aktiv a family office by měla poměr průběžně sledovat v konsolidovaném reportingu, včetně dluhů skrytých ve firemních a nemovitostních strukturách.
Třetím pravidlem je vyjednávání podmínek. Zámožná rodina je pro banky atraktivním klientem a podmínky lombardních i hypotečních úvěrů jsou předmětem jednání, od úrokové marže přes hodnotu zajištění po kovenanty. Nezávislá family office zde přináší konkrétní hodnotu, protože dokáže poptat financování u více bank, porovnat nabídky a vyjednat podmínky, aniž by byla motivována provizí za zprostředkování.
V českém prostředí je vztah k dluhu formován historickou zkušeností a obecnou konzervativností, a tak mnoho rodin drží veškerý majetek bez páky, zatímco jiné se naopak nadměrně zadlužily v éře levných peněz. Ani jeden extrém není optimální. Prostředí vyšších korunových sazeb po roce 2022 zvýšilo laťku pro smysluplné použití dluhu, zároveň však česká bankovní scéna nabízí rozvinuté privátní bankovnictví a lombardní financování je dostupné i v korunách (Česká národní banka, 2024). Pro české rodiny proto doporučujeme dluh neodmítat ideologicky, ale podrobit jej stejné analýze jako investice. Spočítat čistý přínos po zdanění a nákladech, stresově otestovat nepříznivé scénáře, stanovit vnitřní limit zadluženosti v rodinné investiční politice a využít konkurence bank k vyjednání podmínek. Dluh je dobrý sluha a špatný pán a úlohou family office je hlídat, aby toto pořadí zůstalo zachováno.
Seznam zdrojů
