.webp)
Otázka vlastnické struktury patří k nejdůležitějším rozhodnutím ve správě rodinného majetku, přesto ji mnoho rodin odkládá až do okamžiku, kdy nastane krize. Rozvod, spor mezi dědici, exekuce vůči jednomu z členů rodiny nebo náhlé úmrtí zakladatele bez připraveného nástupnictví dokáží v řádu měsíců rozvrátit majetek budovaný desítky let. Přitom právě probíhá největší mezigenerační přesun bohatství v historii, jehož globální objem je odhadován na desítky bilionů dolarů (Cerulli Associates, 2022). V českém prostředí se tento přesun týká zakladatelské generace podnikatelů z devadesátých let, která nyní řeší, jak majetek předat.
Svěřenský fond byl do českého práva zaveden občanským zákoníkem v roce 2014 a od té doby jeho obliba trvale roste. Podstatou svěřenského fondu je vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele. Majetek ve fondu nepatří zakladateli, správci ani obmyšleným, ale tvoří samostatné jmění spravované svěřenským správcem podle statutu (Zákon č. 89/2012 Sb., 2012). Z toho plynou tři hlavní výhody. Za prvé ochrana majetku, protože vyčleněný majetek zásadně nepodléhá exekucím vůči zakladateli ani obmyšleným, pokud vyčlenění neproběhlo s úmyslem zkrátit věřitele. Za druhé kontinuita, protože fond funguje nezávisle na životě zakladatele a nevstupuje do dědického řízení. Za třetí flexibilita, protože statut umožňuje nastavit podmínky výplat obmyšleným prakticky libovolně, například vázat je na věk, vzdělání nebo životní milníky.
Rodinná nadace představuje alternativu s vyšší mírou institucionalizace. Na rozdíl od svěřenského fondu má nadace právní osobnost, zapisuje se do veřejného rejstříku a podléhá přísnějším pravidlům správy. Pro rodiny s velkým majetkem a dlouhodobým horizontem může být nadace vhodnější právě pro svou robustnost a transparentní vnitřní strukturu s orgány, které se vzájemně kontrolují. Zahraniční zkušenost ukazuje, že nadační struktury patří k nejčastějším nástrojům držby majetku u rodin, jejichž bohatství přesáhlo třetí generaci (PwC, 2023).
Třetím stavebním kamenem je holdingová struktura. Zastřešení rodinných firem a investic holdingovou společností umožňuje oddělit provozní rizika jednotlivých podniků, centralizovat rozhodování o kapitálu a zjednodušit budoucí prodej nebo předání částí majetku. V praxi se holdingová struktura často kombinuje se svěřenským fondem nebo nadací, které drží podíl v holdingu, čímž vzniká vrstva chránící majetek a zároveň zachovávající efektivní řízení firem.
Žádný z těchto nástrojů však není samospásný a každý má svá rizika. U svěřenských fondů je kritická volba správce a nastavení kontrolních mechanismů, protože špatně napsaný statut nebo nedůvěryhodný správce mohou rodině způsobit vážné škody. Daňové zacházení se strukturami se navíc v čase vyvíjí a vyžaduje průběžné sledování legislativy. Mezinárodně aktivní rodiny musí řešit také uznávání struktur v zahraničních jurisdikcích a pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem (OECD, 2023). Obecně platí, že struktura zřízená čistě z daňových důvodů bez skutečného ekonomického smyslu je dlouhodobě neudržitelná.
Nejčastější chybou v praxi není špatná volba nástroje, ale absence celkové koncepce. Rodina si nechá zřídit svěřenský fond, protože o něm slyšela na konferenci, ale nemá promyšleno, jaký majetek do něj vloží, kdo bude správcem po smrti zakladatele, jak budou nastaveny výplaty a jak struktura zapadá do rodinné governance. Struktura je vždy jen nástrojem, který má sloužit strategii, nikoli ji nahrazovat.
Doporučený postup proto začíná definicí cílů. Rodina by si měla ujasnit, co chce chránit, komu a za jakých podmínek chce majetek předat a jakou míru kontroly si chce zakladatel ponechat. Teprve poté má smysl s právními a daňovými poradci vybírat konkrétní strukturu a ladit její parametry. Family office v tomto procesu hraje roli koordinátora, který propojuje právní, daňový a investiční pohled a hlídá, aby výsledná struktura byla nejen právně čistá, ale také prakticky spravovatelná po další desetiletí.
Seznam zdrojů
