.webp)
Pro mnoho zámožných rodin přestává být filantropie ad hoc gestem a stává se strategickým nástrojem. Dobře nastavený filantropický program nejen pomáhá konkrétní věci, ale zároveň posiluje soudržnost rodiny, dává smysl další generaci a tvoří součást identity, která přesahuje ekonomický úspěch.
V uplynulých dvou desetiletích se v České republice významně proměnil přístup zámožných rodin k filantropii. Zatímco v devadesátých letech se podpora veřejně prospěšných cílů odehrávala převážně ve formě jednorázových darů, dnes se stále častěji setkáváme s rodinami, které k filantropii přistupují stejně systematicky jako k investicím. Tato změna není náhodná. S narůstajícím majetkem a rostoucí druhou generací podnikatelů se objevuje potřeba dát kapitálu význam, který přesahuje jeho ekonomickou hodnotu.
Globální průzkumy potvrzují, že filantropické chování zámožných rodin prochází strukturní transformací. Podle studie zveřejněné společností UBS daruje globálně téměř devadesát procent rodin s vysokým majetkem nějakou formu filantropie, ale pouze třetina z nich má strategicky nastavený program s definovanými cíli, měřením dopadu a víceletým horizontem (UBS, 2023). Tento posun od reaktivního dárcovství k proaktivnímu plánování je charakteristickým znakem tzv. moderní filantropie.
Strategická filantropie se od běžného dárcovství liší v několika ohledech. Předně má jasně formulované cíle, které jsou propojeny s hodnotami rodiny. Místo toho aby rodina podporovala desítky nesouvisejících projektů, soustředí se na vybranou oblast, ve které chce dosáhnout viditelné změny. Touto oblastí může být vzdělávání, zdravotnictví, kultura, ochrana přírody nebo podpora podnikání mladých lidí. Volba tématu odráží to, čím rodina prošla, co považuje za důležité a jakou stopu chce zanechat.
Druhým rysem strategické filantropie je dlouhodobost. Místo jednorázových darů vznikají víceleté programy s definovaným rozpočtem a měřitelnými cíli. Tato dlouhodobost přináší zásadní výhodu jak pro příjemce, kteří mohou plánovat, tak pro samotnou rodinu, která získává přehled o tom, jaký dopad její prostředky skutečně mají. Studie ze Spojených států ukazují, že programy s horizontem delším než pět let dosahují průměrně třikrát vyššího měřitelného dopadu než porovnatelné jednorázové dary (Bridgespan Group, 2022).
Třetím charakteristickým prvkem je profesionální správa. Stejně jako rodina spravuje své investice prostřednictvím family office nebo specializovaných správců, profesionalizuje se i správa filantropie. Vzniká pozice ředitele rodinné nadace, definují se procesy hodnocení projektů, vytvářejí se výroční zprávy a v některých případech rodina zveřejňuje svůj filantropický program podobným způsobem, jakým by veřejně obchodovaná společnost zveřejňovala výsledky.
Z institucionálního hlediska se v českém prostředí pro filantropické aktivity nejčastěji využívají nadace a nadační fondy. Rozdíl mezi nimi je především v základním nadačním kapitálu a v míře regulační zátěže. Nadace má vyšší vstupní kapitál a podléhá přísnější kontrole, zatímco nadační fond je flexibilnější a vhodnější pro menší a účelově zaměřené aktivity. Pro rodiny s mezinárodním přesahem představují alternativu nadace v Lichtenštejnsku, Lucembursku nebo Švýcarsku, případně struktury v anglosaském prostředí, jakými jsou family foundations ve Spojených státech (Foundation Center, 2022).
Stále důležitějším tématem je zapojení další generace. Pro mnohé rodiny představuje filantropie přirozený způsob, jak začlenit děti do rozhodování o rodinném kapitálu. Mladší generace získává odpovědnost za část prostředků, učí se hodnotit projekty, jednat s neziskovým sektorem a měřit dopad, aniž by byla vystavena tlaku spojenému s investičními rozhodnutími. Tato cesta funguje jako přípravná fáze před širším zapojením do správy rodinného majetku a zároveň pomáhá formovat hodnoty, které rodina chce předat dál (Boston College Center on Wealth and Philanthropy, 2021).
Vedle klasické filantropie se v poslední dekádě prosadil koncept impact investing, tedy investování do projektů, které kombinují finanční výnos se společenským dopadem. Tento přístup oslovuje zejména druhou a třetí generaci, která chce, aby kapitál pracoval pro ekonomický cíl i pro hodnotový cíl současně. Hranice mezi filantropií a investováním se tak rozvolňuje a vznikají hybridní nástroje, jako jsou social bonds, microfinance fondy nebo přímé investice do udržitelných podniků.
Pro rodinu, která uvažuje o systematickém přístupu k filantropii, je vhodné začít několika otázkami. První zní, čeho chceme dosáhnout a jaké hodnoty chceme předat. Druhá se ptá, jakou roli bude filantropie hrát ve vztahu k podnikání a investicím. Třetí se týká zapojení rodinných příslušníků a způsobu rozhodování o filantropických aktivitách. Teprve odpověď na tyto otázky umožňuje vybrat odpovídající právní strukturu a definovat procesy.
Filantropie není doplňkem rodinného majetku, ale jednou z jeho dimenzí. Tam, kde je vedena strategicky a s odpovídající profesionalitou, dokáže přinášet hodnotu, která přesahuje ekonomickou logiku a stává se trvalou součástí rodinné identity.
Seznam zdrojů
